Včera Milana prijali do učenia za sanitára, 
smer výchovný asistent. 
Bude to služba ľuďom, napriek jeho autizmu.
Poctivo preto chodil vyše roka na adoráciu.
Bez Boha by sme jeho diagnózy nemohli žiť.

Všetko pre Mila:
pre neho máme zvieratká, 
 kovový nábytok, 
vymurované zábradlie na schodoch podľa jeho výšky, 
steny z OSB dosky v podkroví, miesto sadrokartónu.
Taký náš domáci bezpečný industriál.
Styling pre Milana.

Milanovi nedávali odborníci nádej.
Dlho ho nedokázali diagnostikovať a liečiť.
 Prešiel si v živote veľa ťažkého, až neznesiteľného :
vnútromaternicový infekt, nevidomosť, stratu domova, 
neprijatie od ľudí.
Stali sme sa jeho rodinou v štyroch rokoch. 
Opýtal sa nás vtedy, že kde sme boli tak dlho?
Mal smrteľné úzkosti, 
silné  okuliare, bez ktorých je nevidiaci, 
vraj ,,najťažšiu hyperaktivitu v histórii detskej psychiatrie,,
 poruchy správania, emócií, pripútanosti, 
,,zamlčanú,, epilepsiu,
 nutkavé ničenie vecí, 
veľkú agresivitu, 
únikové deštrukčné správanie v prítomnosti ľudí, 
verbálnu ventiláciu a točivé pohyby.
 Bol to už náš syn, 
všetko sme zastavovali na sebe a boli stále s ním.
Utrpenie, úpenie, plač, beznádej,
náš každodenný chlebík, 
no vypiplali sme ho.
  Viera v jeho život, poznanie jeho ťažkostí, odborníci a liečba.
Sprevádzanie v dobrom aj zlom, 
cestou- necestou.
Raz pri modlitbe, keď sme mu opakovali, 
že je ako darček povedal:
 ,, Ale nerozbalený, rozbalený len trošku,,.
Tak rozbaľujeme.

Komentáre

  1. ... ste úžasní ! Ja sa na viac nezmôžem....

    OdpovedaťOdstrániť
  2. Jste úžasní. Klaním se před váma a máte můj největší obdiv!! <3

    OdpovedaťOdstrániť
  3. Velký obdiv !!!!! je fajn, že jste to dotáhli k úspěšnému konci. Smekám, to by každý nedokázal ...Eva

    OdpovedaťOdstrániť
  4. krásne slová MAMY...mám hrču v krku a slzy mi idú samé...Alenka, ja držím palce takýmto ľuďom ako VY...a hlavne Milanovi...

    OdpovedaťOdstrániť
  5. Mám slzy v očiach.... Mám známeho, ktorý sám vychováva chlapca autistu. Matka to nezvládala a odišla od nich, keď mal 4-5 rokov. Sem tam si ho zoberie k sebe. Chodí mi spravovať počítač a keď rozpráva, čo všetko robí pre to dieťa, je to ťažké..... máš môj obdiv.

    OdpovedaťOdstrániť
  6. Alenka, asi srdce mám na pravom mieste. Aj láskou prekypuje ALE nedokáže sa tak rozbaliť ako vám. Možná zostáva ako ten váš Milko, darček zabalený. Ste krásní ľudia ! Dojatá som. A Milankovi nech sa darí, gratulujem !

    OdpovedaťOdstrániť
  7. Alenka máš môj veľký obdiv...a Milovi držím palce nech sa mu darí ! D.

    OdpovedaťOdstrániť
  8. Wauuu, nemam slov... Jste uzasni a Milan je stastne dite, ze prave Vy jste jeho rodici...

    T.

    OdpovedaťOdstrániť
  9. Tento komentár bol odstránený autorom.

    OdpovedaťOdstrániť
  10. Milá Alenko, zareaguji jinak než ostatní, protože vím, o čem to je. Je super, že jste se Milankem našli. A jak jsem to tak četla tak si říkám, že pro něj možná bylo štěstí, že to bylo, jak to bylo, protože dostal skvělou rodinu. Možná ty víš, kdo je jeho biologická matka a víš, jak to bylo. Já nevím, tak proto napíšu, že někdy je to velmi těžké. Asi veřejnost moc netuší, že matky bývají často doktory přemlouvány, aby daly dítě do ústavu, protože.... A když to řekne doktor...... Sama jsem s dítětem byla v jednom kojeňáku 3 měsíce než jsme společnými silami s terapeutkou, kterou tam měli, naučili syna sát a polykat, abychom mohli jít domů. Viděla jsem, že všechny ty děti měly lepší stav než to naše, že by v domácí péči na tom byly ještě lepší že také chtěly lásku. Ale viděla jsem i rodiče, kteří za nimi chodili a uvědomila jsem si, že někdo je v situaci, kdy to neumí ustát, ale zároveň ho strašně bolí, že má dítě v ústavu. Bylo tam skoro 3leté děvčátko, za kterým tatínek chodil týden, co týden ty tři roky, že pracoval v tom městě. Odkud byli nevím, maminku jsem tam za tu dobu viděla jednou. Je to strašně těžké, a díky zkušenosti, kterou mám, neodsuzuji ani rodiče, kteří to nezvládli, protože oni tu bolest na duši mají. Jedna sestřička řekla, že matky dělají pro své dítě vždy to nejlepší, jen to okolí to nemusí chápat. A asi i Milankova matka to udělala, protože on díky tomu dostal maminku. A je super, že nemáš v sobě tu historii. To, co jsem popisovala. Jste skvělí, ač dítě s PAS nemám, tak je mám mezi přátely a vím, co to obnáší. A super, že se může Milánek v něčem vyučit, tak ať se mu tam líbí. Gratuluji jemu i vám.

    OdpovedaťOdstrániť
  11. Nedokážu to vyjádřit tak hezky jako ostatní, tak aspoň Milanovi moc gratuluju a držím palce, ať se mu tam líbí a Tobě, ať Ti dělá jenom radost. Petra

    OdpovedaťOdstrániť
  12. Alenka, vic takovych lidi, jako jste vy s manzelem ! Slzim tu u toho a obdivuji vasi odvahu a lasku. At se dari cele rodine. Jsi strasne silna zenska !!!

    OdpovedaťOdstrániť
  13. Všem nám chybí pokora. Všechno bereme tak samozřejmě, i když to samozřejmé není. Rodičům gratuluji k přijetí do školy a všem jak úžasní jste, i když si asi jen těžko dovedu představit jaké to je.

    OdpovedaťOdstrániť
    Odpovede
    1. Ďakujem Barborka ! A ani ja som si to nevedela predstaviť ...

      Odstrániť
  14. Nemám slov.. je to tak dojemné.. neskuteční jste.

    OdpovedaťOdstrániť
  15. Patrí Vám veľký obdiv a úcta Vám Alenka. Andrea

    OdpovedaťOdstrániť
  16. To je nádherné. "Darček od Boha. Nerozbalený. Rozbalený len trošku." Aké presné. Aké výstižné. Všetci sme také nie celkom rozbalené darčeky. Ale vám sa darí rozbaľovať. Nech vás Boh požehnáva. Láskou, trpezlivosťou. radosťou (ktorú nikto a nič nemôže vziať).
    Spájame sa v modlitbe aj za váš nový darček... nech mu vás (aj úrady) doprajú.

    OdpovedaťOdstrániť
  17. Všetky vaše odpovede si stále čítam dokola a posilňujem sa, keď je to ťažké a znovu beznádejné...

    OdpovedaťOdstrániť

Zverejnenie komentára